Jak to vlastně začalo

Našim prvním psem s PP byl černý šarpej Akim Ni-Lang, báječný pes, díky kterému jsem začala poznávat kynologický svět, bohužel osud mu dopřál pouhé dva roky života. Osudnou se mu stala narkóza, kdy mu veterinář zašil třemi stehy na čumáku ránu po kousnutí jiným psem a ani si neráčil všimnout, že pes nedýchá.

Tenkrát jsem pár dnů poté začala hledat, jestli náhodou nejsou v ČR nějaká štěňátka a hlavně černý pes. Byl snad jediný, a tak do dvou měsíců jsme si přivezli domů černou zmuchlanou kuličku štěstí Akima z chovatelské stanice Doubravecký vrch. Byl po našem boku krásných dlouhých 12 let, až do stáří byl zdravý. Povahou skvělý, vyrovnaný a podařilo se nám, krom několika výstavních úspěchů, složit i zkoušky ze sportovní kynologie ZOP a ZPU 1 (v té době ještě nebylo tolik možností skládat zkoušky z poslušnosti jako je dnes).

Byli jsme tak trochu za „exoty“. Zanechal po sobě i několik potomků. Pro kynologii jsem se tak nadchla, že jsem v roce 2003 úspěšně absolvovala půlroční rekvalifikační kurz akretitovaný MŠMT ČR „Výcvikář a chovatel služebních a pracovních plemen psů „. Kim odešel po krátké nemoci v roce 2008. Bohužel velmi brzo po narození našeho syna.

Tehdy má dlouholetá kamarádka a chovatelka do týdne přivezla, samozřejmě po dohodě, nádherného červeného 8mi měsíčního psa – šarpeje jménem Uran Red Antilo Gold Pei. Rany měl neuvěřitelnou povahu, Jiříka si zamiloval od první chvíle a s námi byl též velmi brzo kamarád. O dva roky později přijal s naprostou samozřejmostí i naší dceru. Nejen, že měl skvělou povahu, ale měl i nádherné výstavní úspěchy a složili jsme zkoušku ZOP. Též po sobě zanechal genetickou stopu a dožil se nádherných 14 ti let.

Během těch let jsem aktivně působila 14 let ve výboru Shar-pei clubu, jako výstavní referent a poradce pro výchovu a „výcvik“ šarpejů. Prosadila jsem pro šarpeje zavedení třídy pracovní na výstavách (krom těch Mezinárodních).

Po odchodu našeho Ranýska, který postupem času stárnul, zatímco naše děti dospívaly, padlo rozhodnutí o změně plemene a abychom neporovnávali, tak i změna pohlaví. Už jsem přestala věřit, že existuje nějaká krevní linie tak skvělých šarpejů jakými byli postupně naši kluci.

A tak se začala psát nová kapitola v našich životech ….

Díky mé dlouholeté kamarádce Míše Martinů, padla volba na Flat coated retrievera. Půl roku po odchodu našeho Ranýska za duhový most, jsme si domů přivezli černé štěstí.

Od té doby uplynulo hodně vody … prioritou bylo udělat všechny zdravotní vyšetření, které dopadly skvěle a tak jsme mohly bez omezení naskočit do „rozjetého vlaku“, jak přirozené práce retrieverů, tak i sportovní kynologie. Každý rok byl trochu jiný, nejdříve úspěšné složení OVVR, pro mě naprostý šok, protože jsem jako vítěz zkoušek musela pronést i řeč. Potom postupné pronikání do sportu WT a několika úspěšných startů, následovaly tréninky loveckého výcviku. Kde se nám podařilo vybojovat i dva CACTy. Po celé ty roky jsme se průběžně věnovaly i sportovní kynologii a tak nám na konto přibylo i několik zkoušek, jak podle Národního, tak i Mezinárodního zkušebního řádu.

Průběžné reporty si můžete projít na našem FCB.